V květnu roku 2005 jsem absolvováním maturitní zkoušky s vyznamenáním (mé maturitní předměty byly český jazyk, matematika, angličtina, němčina a dobrovolně programování) úspěšně zakončil osmileté studium na gymnáziu v místě svého bydliště, v Uherském Hradišti. Již před maturitou jsem měl jasno o své budoucí cestě, protože jsem v té době již byl přijat na Fakultu informatiky Masarykovy univerzity v Brně, kde jsem byl díky své rozsáhlé odborné činnosti zproštěn povinnosti skládat přijímací zkoušky.
Ve škole se mi vždy dařilo celkem dobře. Na gymnáziu jsem na vysvědčení dostával z většiny předmětů jedničky, jen z tělocviku jsem téměř vždy míval dvojku, i když i to se už začínalo lepšit. Vedení gymnázia oceňovalo mé aktivity a snažilo se mne podporovat, což dokázalo například, když mne úspěšně nominovalo na získání prestižní Ceny Učené společnosti České republiky za mimořádné vědecké aktivity studentů gymnázií pro rok 2002, která mi byla slavnostně udělena na valném shromáždění této společnosti 20.5.2002 v budově Akademie věd ČR. O dva roky později, 16.12.2004, jsem především za své výsledky v předchozích třech ročnících soutěže Středoškolské odborné činnosti obdržel, taktéž na půdě Akademie věd ČR, z rukou jejího čestného předsedy prof. Rudolfa Zahradníka a paní Mgr. Jitky Černé-Heyrovské Cenu Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského za rok 2004. Také jsem se pravidelně účastnil množství soutěží a olympiád týkajících se jak informatiky, tak i matematických, fyzikálních, chemických, anglických nebo zeměpisných a obvykle v nich postupoval do okresních nebo krajských kol. Ve třetím ročníku jsem se stal také úspěšným řešitelem Korespondenčního semináře v programování pořádaného matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy. Na sklonku svého středoškolského studia jsem byl za tyto své úspěchy 23.6.2005 v Baťově vile ve Zlíně oceněn představiteli Zlínského kraje Oceněním žáků středních škol za mimořádné úspěchy v mimoškolní činnosti.
Jsem technicky orientovaný člověk s analytickým uvažováním, což jsem projevoval už v prvních letech školní docházky svým zájmem o matematiku a programování, kterému se věnuji od svých osmi let. Zájem o matematiku se rozšířil i na fyziku a chemii, když jsem se s těmito předměty začal stýkat po nástupu na gymnázium. Také se snažím zajímat se i o humanistické obory, a to prostřednictvím svého zájmu o genealogii (hledání předků a příbuzných) a o jazyky. Zájem o genealogii se ve mně rozvinul nezávisle na ostatních zájmech když mi bylo třináct, víceméně pouze z touhy zjistit, v jakém vztahu k nám byli naši příbuzní ze Spojených států. Tento zájem brzy našel společnou řeč s mým zájmem o počítače - své genealogické údaje si uchovávám v počítačové databázi - a zároveň mi pomohl posílit můj zájem o učení se cizích jazyků, především angličtiny, ve které jsem se významně zdokonalil při diskutování na téma genealogie s Američany českého původu v internetové diskuzní skupině. Své předky jsem už vypátral až do roku 1592 a ve své databázi mám nyní informace o více než tisíci příbuzných osob. V uplynulých dvou letech jsem se začal zajímat také o mezinárodní jazyk esperanto, který je velmi jednoduchý na naučení a prostý jakýchkoliv výjimek, takže je ideální pro komunikaci s lidmi z celého světa. Mluvčích esperanta je dnes okolo jednoho milionu a pravidelně se setkávají na mezinárodních kongresech a festivalech, kde vzájemné komunikaci nebrání žádné jazykové bariéry. V květnu 2005, v den mých 19. narozenin, bylo na Ministerstvu vnitra České republiky zaregistrováno občanské sdružení Česká esperantská mládež, jehož ustavující valná hromada mne zvolila jeho místopředsedou.
Mým plánem do budoucna je úspěšně započít studium na univerzitě, na kterou jsem se již několik let předem přál dostat, teď, když se mi už tento sen vyplnil. Teprve po několika měsících studia se ale asi definitivně ukáže, zda byla informatika ta nejlepší volba, či zda bych se měl dále rozvíjet (i) v oblasti lingvistiky, která mne taky silně přitahuje, či se začít angažovat ještě v něčem úplně jiném. Přesto se domnívám, že bych se práci s počítači, ať už ve více či méně aplikované formě, v budoucnu chtěl věnovat jako svému povolání.